Header

kulturní okénko: Marek Šindelka

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, o čem budu v dalším článku psát. A najednou to přišlo. Nečekaně a absolutně rychle. Rád čtu. Miluji knížky. Zrovna při čtení mi došlo, že knížku také musí někdo „složit“ tak, jak je to u hudby. Z písmen slova, ze slov fráze, z frází věty, z vět odstavce, z odstavců kapitoly a z kapitol části. Číst knihu je relaxace. Proč pořád civět do magneticky přitahujících zařízení moderní doby, když v knihách je něco více. Co něco více? Více už v následujících řádcích s Markem Šindelkou, se kterým jsem povídal nejen o literatuře…

          Marek Šindelka. 33letý muž, spisovatel a autor odchovaný literaturou žijící v Praze. Jeho prvotina Strychnin a jiné básně, vydaná v roce 2005, nese na 16 básních vzpomínky z mládí. Obdiv si tato kniha získává nejen u veřejnosti. Zaujala natolik, že Marek za tuto svojí prvotinu získal Cenu Jiřího Ortena. Když povážíme fakt, že tuto knihu napsal jako dvacetiletý mladík, už to předznamenává budoucí autorský věhlas. Další knihou byl roku 2008 román Chyba, který již na svém kontě má několik překladů do jazykových mutací. Chyba byla nominovaná na Cenu Josefa Škvoreckého.  V roce 2011 tento román získává svou komiksovou podobu. Téhož roku vychází soubor 8 povídek Zůstaňte s námi. Skvěle napsané texty o lásce, rodině, sexu, zklamání, bezradnosti. Stručně napsaný obsah této knihy, za kterou si o rok později v přímém přenosu České televize Marek odnáší cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii próza. Netrvalo dlouho a dva roky poté vychází další povídkový soubor Mapa Anny, obsahující deset textů, které se dle slov Marka Šindelky vzájemně prostupují – jsou semknuté a prorostlé, podobné těm z knihy Zůstaňte s námi, avšak intimnější a přímočařejší. Velký ohlas si kniha získává v Holandsku. Zatím poslední kniha, kterou Marek ve vydavatelství Odeon (jeho domovské nakladatelství) vydává, nese název Únava materiálu. Jedná se o román ze současnosti.  Kniha přišla opravdu v pravý čas. Marek zde vlastní formou řeší uprchlickou krizi, která nás neustále ze všech stran obklopuje. V prvotní myšlence napsání knížky téma uprchlické krize nebylo tak výrazné, avšak postupem času, když se začali dávat věci do pohybu a postupně se spojovat, cíl knížky byl jasný. Kniha byla a je neustále probírána v literárním světě. Ve většině případů pozitivně, někdy však i negativně. Cennost toho díla si veřejnost mohla uvědomit letos na začátku dubna, kdy Marek, podruhé ve svém životě, získává cenu Magnesia litera 2017 v kategorii próza.

 

          To jsme si představili stručnou formou tvorbu Marka Šindelky. Vždy jsem si myslel, že je Marek vášnivým spisovatelem, který jen sedí u svého stolu a den co den píše, aby neustále plodil a plodil. Občas si udělá kávu či čaj, něco rychlého sní a opět pokračuje ve psaní. Rychle jsem vystřízlivěl a byl vyveden z omylu. Jedná se o člověka, který je stejný jako my, řeší stejné problémy jako my, chová se jako my a vychovává děti jako my. Od mala se zajímá o biologii. Mě naopak zaujalo, jak dlouho trvá napsání jedné knihy. Nikdy to prý není ze dne na den. Napsání knihy potřebuje svůj čas, někdy i tři roky, jako u Mapy Anny. „Psát knížku je jako chodit do práce,“ říká Marek. K napsání knížky slouží tzv. startovní body z reálného života – gesto, zajímavá zpráva, či rozhovor zaslechnutý v tramvaji. Překvapila mě Markova osobní databáze zajímavých věcí, zpráv a situací. Kupříkladu zpráva o smějícím se dítěti z Japonska, které se neustále směje již od svých dvou let, je dle slov Marka vhodnou startovací informací. „Próza je práce.“ A práce je i zůstat u jednoho stylu psaní. Markův styl se mění v úsporný se strohými metaforami. Nikdy však nelituje napsání prvotiny Strychnin a jiné básně, ve které si uchoval vzpomínky z mládí. Jak sám říká: „Vzpomínky se neustále vyvíjí, slévají se s novou realitou, proto je potřeba je uchovávat.“ Na otázku, jestli by dokázal žít bez literatury, už odpovídá ne, protože je to již cesta, bez které by nebyl takový, jaký je nyní. Sám ale říká, že zpětně by ve svých knížkách razantně škrtal. I když se v Čechách jenom psaním knížek bohužel uživit nedá, rozhodně by tedy neměnil. Avšak kulturní svět neopouští ani ve své druhé profesi. Jako filmový scenárista a přispěvatel do Hospodářských novin si vydělává na své psaní. Jako spisovatel naproti tomu procestoval již mnoho zemí a pravidelně jezdí na literární šnůru po Belgii a Holandsku, kde na něho čeká početná skupina čtenářů. Řeč padla i na to, co Marek poslouchá za muziku. Čím je prý starší, tím více poslouchá klasiku. Má rád jazz. Zaujala ho třeba novinka letošní hudební scény LP, rád poslouchá skupinu Einstürzende Neubauten a alt-J. Během psaní využívá jako podkres hudební playlisty, které poslouchá až 10h v kuse. Takto napsal román Chyba. Otázka padla i na to, co se chystá v dohledné době. Do budoucna Marek plánuje napsat román. Více mi bohužel neřekl. Věřím tedy, že mu hudební playlisty napomohou natolik, že se již pomalu budeme moci, na tento nový román, těšit.

          Mým cílem nebylo udělat rozhovor, ale z poznatků, které jsem během našeho společného setkání sepsal, udělat představu o tom, kdo to Marek Šindelka je. Číst dlouhosáhlé rozhovory je totiž vskutku občas veliká nuda. Proto jsem se rozhodl, že v tomto trendu nebudu pokračovat. Věřím, že se mi to povedlo. Jak sám Marek říká: „Literatura potřebuje čas.“ Sám bych to lépe neřekl. Napsání toho článku mi zabralo necelý měsíc.         

          Pokud byste rádi viděli Marka naživo, tak neváhejte přijít 7. prosince do hlavní pobočky Jihočeské vědecké knihovny na Lidické třídě v Českých Budějovicích, kde na Vás čeká autorský večer právě se samotným Markem a jeho knihami.

foto: archiv Marka Šindelky (FB page)

https://www.facebook.com/sindelkamarek/          https://mareksindelka.com/

 

Návrat na hlavní stranu

Další články, které by mohly zaujmout..