Header

Jak studovat na univerzitě, když jsi studijní typ, stejnej jako tvoje máma sexy gogo tanečnice

V životě studenta se tu a tam stane, že dostane jakousi existenciální krizičku. Než budu bakalář, zbývají dva roky a pak ještě dva roky magistr, do toho psát práce a snažit se o dráhu vědce. To je pro bedra mladého člověka, toužícího po nevšedních zážitcích víc než těžký náklad. O co se snažím? Baví mě to vůbec? Můžu v tom být někdy dobrá? To jsou otázky, které se vám během této krize honí hlavou a před spaním tyto myšlenky krouží okolo vás, jako otravný komár, který bzučí a bzučí. Tu a tam se snažíte komárův život ukončit tím, že se silou rozmáchnete a snažíte se ho srazit. Místo toho si ale většinou vlepíte bolestivého lepáka a spánek je tak zase o 456 oveček dál. Přemítat nad tímto je zbytečné, nejlepší je věci prostě dělat, dát jim čas a ono se to vždy samo nějak srovná. Jak ale uniknout ze spárů depresivních pocitů vztahujících se k životu bezesmyslu? Tvorbou! Jo, začít něco tvořit je to, co nás dokonale zaměstná a zároveň nám to dodá dobrý pocit, že naší vlastní invencí něco vzniklo. Dá se říci, že je v zásadě jedno co vytváříte. Někdo má zálibu v kreslení, někdo v psaní písniček a někdo zas po večerech navlíká korálky. A někdo, jako třeba my -  Angelika a Eliška, neustále něco komentujeme a sobecky na sebe upozorňujeme. Pro ty z vás, kteří jsou nám podobní, se jako nejlepší volba, jeví práce v rádiu. Tam máte času kolik chcete a můžete si vykládat a vykládat až do aleluja, od toho tam zkrátka jste. Skvělé taky je, že celá tato aktivita v rádiu je zahalena do představy, že vás taky někdo poslouchá a vy tam máte možnost někoho oslovovat, něco měnit a nebo se lidem vysmívat a posilovat tak svoje slabé ego. V tom jsme mistryně. Nejspíš trpíme pocity méněcennosti a tak se nám vysmívání lidem skrze rádio, jeví jako skvělá kompenzační metoda. Dospěly jsme k názoru, že vysmívat se lidem je nejlepší ráno, protože to na každého z nás, dopadá právě ten nejúzkostnější pocit z toho, že začíná nový den, který bude ale dost možná stejný jako těch devadesát osm předešlých. Jo, útočit na lidi ve chvílích jejich největší slabosti, nám působí velikou slast a tak jsme vytvořily ranní pořad, který jsme originálně pojmenovaly Ranní show pohoda meloun. Tento semestr jsme měly deset excelentních vysílání, za které jsme sklízely velké úspěchy a pochvaly. Najednou se s námi lidi chtějí kamarádit a občas nás poprosí o fotku či podpis, což já nerada, protože nikdy nevíte, co s tím ten druhý podnikne. Schytala jsem totiž od posluchače vyloženě podpásovku, který vytvořil nelibou koláž, ve které jsem figurovala. No jo, tu a tam si někdo vystřelí i z nás, což nás těší ještě o to více, protože je vidět že se od dvou bohyní ironie či od dvou sobeckých hyen, něco naučil. Skrze rádio naše poselství putuje světem dál a dál, což nás tvoří mocnými ženami, které to rádio jednoho dne ovládnou celé. V ranní show děláme vedené meditace, kde lidi podprahově manipulujeme k zlým činům a vykládáme karty, které nevykládáme, ale jenom si na to hrajeme a potutelně se smějeme ostatním, jak tomu naivně věří. Taky vám říkáme, co se kde bude dít za večerní akcičky a jaký bude počásko, což se hodí. Někdy si povídáme o filmech a tak, ale spíš ne. Většinu času jsme zmatený, přeříkáváme se, protože mluvit ráno normálně je docela kumšt.

Příští semestr odstartujem naší hvězdnou dráhu znovu a to hned v říjnu.

Tak se těš.

Dvě sobecký hyeny přejou pěkný léto, meloune.

 

 

PS: rozhodně nechceme urazit něčí mámu, mámy jsou nejlepší na světě, to jako holčičky bez tatínků víme víc než dobře, ale zkrátka asi nikomu, se jeho mamka nejeví jako sexy bohyně. 

                                                                                       

Návrat na hlavní stranu

Mohlo by zaujmout..