Header

Košice aneb pro M světem poprvé

Moderní nádraží v Košicích mě příjemně překvapilo, oproti zaplivané Bratislavě, ale před ním se již vše vracelo do normálu. Žebráci, bezdomovci, štětky třetí kategorie. Zásadní změna tu byla ale i v měně. Z forintů jsem přešel do Eur. Takže jeden den jsem platil za rohlík ve stovkách a za oběd v tisících, nyní se ceny změnily v řádech nul a já si připadal jako boháč. Paradoxně, v přepočtu, bylo Maďarsko levnější. No což, psychika i mentalita se mění.

 

Centrum se ale opět měnilo na nádhernou podívanou, především architekturu, ale já hledal jednu specifickou adresu, a sice tu, kde ten den budu spát. Večer jsem se měl potkat s přáteli ze ŠuRKa (Študentsky rozhlas Košice). Už z jejich dávné návštěvy v Českých Budějovicích jsem si pamatoval, že za to v hospodě umí vzít. Což se později taky potvrdilo, ale zase předbíhám. Ubytován jsem byl u jedné bývalé zmíněné moderátorky, toužebně očekávající sprchu, a protože jsem na sobě cítil, že mi nezačíná být úplně zdravotně hej, rum s čajem a citronem byly vysvobozením. Trochu spočinout a už nás čekají jinde. Ten večer začínající nevinně večeří v pizzerii se zvrtnul v ochutnávky piva. Tady jsem zjistil, alespoň mi to tak připadalo, že se Slováci vyhýbají borovičce, ale pijí slivovici. V jednom panákovém kole jsem ji taky ochutnal. Zkroutil se mi jazyk a v krku vyrostly chlupy. Ještě rád jsem se k borovičce vrátil. Pili jsme piva z malých pivovarů. To, které jsem si oblíbil se tuším jmenovalo Zoufalá manželka, pilo se dobře a rychle. Jeho název musel vzniknout až po příchodu sládka domu. Na rozdíl od piva Dvě přítelkyně, toto jméno stoprocentně vzniklo už v hospodě těsně před odchodem. My odcházeli kolem půlnoci, ale někteří ještě zůstávali.

 

Druhý den jsem byl rád. Celý den jsem básnil o haluškách. Mojí bytnou mi byla slíbena návštěva haluškárny (měla zavřeno), ale stejně jsem se halušek se zelím dočkal. Do jídelního lístku jsem však nejprve zíral nedůvěřivě, ba znechuceně. Halušky mají s brynzou (vlastně zkaženým, zdrclým mlékem), a tak mi v něm ukázali na strpačky s kapustou. Já ale toužil po haluškách, a to rozhodně né s kapustou. Slovensky rozumím, ale některé z nepoužívaných výrazů mi dělají problém. Takže pro všechny: na Slovensku se ZELÍ říká KAPUSTA a KAPUSTA se nazývá KEL. Jídlo bylo vynikající. Ten den jsem si pořídil i knížku ve slovenštině a už jsem se na ní začínal těšit, tak jsem jí nenápadně vzal ze stolu a zamířil na onu místnost. Nenápadnost se vytratila, když na mě začala volat servírka. Živočišná potřeba a radost z knížky mě hnala vpřed a ani jsem se neotočil. Servírka mě chytila, až když jsem suverénně nakráčel do kuchyně. Když jsem vylezl ven, zírala na mě celá hospoda a mohla se potrhat smíchy. Stál jsem tam s knížkou a rudý jak rak. Přemýšlel jsem, jestli ze záchodu ještě někdy vylezu. V restauraci mě ještě vyzpovídali, jak funguje česká mluvnice obzvlášť Ě. Když mi došly argumenty i vzpomínky na třetí třídu, zakončil jsem to větou: „Je to tak, protože nás to tak prostě učili!“ Ten večer jsem zdravotně naprosto odpadl. Zaprvé jsem se ale musel přestěhovat ke kamarádovi o pár zastávek tramvaje dál, cítil jsem, jak mi horečka stoupá a plíce začínají protestovat s každým nádechem. V tomhle stavu nebylo možné odjet. Phong je geniální hostitel, ale já si to bohužel neužil tak moc, jak bych chtěl. Ke konci večírku už jsem doslova zapadl do postele a neměl sílu ani vstát k rozloučení s ostatními. Ráno mě převezl taxík, co mi Phonk objednal, ještě ke třetímu kamarádovi, kde jsem dva dny nevytáhl nohy z rozloženého gauče a proléval se zázvorem. Druhý večer jsem se dozvěděl o Luníku IX. Už mi bylo lépe a já se rozhodl, že bez návštěvy tohoto místa nemůžu ze Slovenska odjet a neprohloupil jsem. Taky vzniklo krásné video. Původně jsem chtěl odjet stopem, a to přímo do Holandska, ale zdraví mi dovolilo jen přejet vlakem do Ostravy za svými prarodiči. Tam jsem se před další cestou potřeboval doléčit, protože představa nemocnice v zahraničí mi nepřipadá nijak lákavá. Centrum Košic je nádherné a letos se v tomto městě koná i MS v hokeji, tak kdo sem vyrazí, nezapikujte se jen na stadionu.

 

PS: Doporučuji si pořádně prohlédnout chrliče kostela na hlavní štráse. Jeden z nich je místo příšery či draka vyobrazením opilé ženy architekta, který se na ní naštval, že moc pije, a tak ji zvěčnil na svatostánku.

 

PSS: Velké a nepříjemné překvapení jsou žebrající děti. Když se mě zeptal už třetí, poslal jsem ho do školy. S tím si naštvaně zapálilo cigaretu a odešlo.

 

PSS: Je tu jedna z největších koncentrací krásných slečen, co jsem kdy viděl. (pokud vynecháte šlapadla na ulici)

Návrat na hlavní stranu

Mohlo by zaujmout..