Header

Report - Múzy na vodě

Někdo by mohl považovat letošní 16. ročník budějovického multižánrového festivalu již za tradiční. Já ho navštívila teprve poprvé a pro ty, kteří by ho chtěli příští rok také zažít, tu mám krátký report. Múzy na vodě jsou řadou hudebních vystoupení konajících se každé léto na půvabném soutoku Vltavy a Malše. Program je obvykle na celý jeden týden a vystoupení začínají vždy od 21:00, aby oslava Diových dcer měla tu správnou atmosféru. A že ji letos měla! V průběhu šesti večerů se na plovoucím pódiu na vodní hladině vystřídalo hned několik interpretů. Jako první v rámci festivalu předvedli své múzické umění Magda Malá s Bohušem Matušem. Následoval večer věnovaný Jaroslavu Uhlířovi s kapelou. O kouzelné okamžiky se postaraly dále Jihočeská filharmonie a latinskoamerická hudební kapela Carisma. Předposlední večer se nesl v jazzových rytmech díky Prague Rhythm Kings a naposledy si mohli diváci poslechnout Metroklub Big Band s Martinem Bartou.

Měla jsem možnost navštívit pouze jeden večer. Neváhala jsem a zvolila Jihočeskou filharmonii, která měla zahrát soubor koncertů od barokního skladatele Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob. Říkáte si: Velmi lákavé jít poslouchat vrzání z roku 1725. Avšak Čtvero ročních dob v podání Jihočeské filharmonie (a asi miliardy komárů) bylo neuvěřitelně krásným zážitkem. Potvrzuje to i fakt, že se na vystoupení přišla podívat řada mladých lidí, dokonce i dětí a taky můj přítel, který obvykle vážnou hudbu neposlouchá. Lidé posedávali v trávě na dekách, odvážlivci pak na šlapadlech, paddleboardech či v lodičkách, které se pohupovaly před pódiem kousek od vodních trysek, které začaly prýštit vodu do všech stran po každé odehrané větě. Spousta lidí pozorovala koncert také z nedalekého mostu přes řeku, jelikož už nebyli do areálu vpuštěni kvůli kapacitě nastavené vzhledem ke koronavirové situaci. Vstup na akci byl volný, a tak o to více lidé zainvestovali do laciného vína, piva a jiných drinků. Zatímco hlavní sólista a dirigent v jednom zahájil koncert, paní sedící před námi na dece obklopena bohatou mužskou společností poznamenala: „Nádhera! Chodíme sem každý rok. Stojí to za to.“ Romantickou atmosféru podtrhovaly perseidy, které každou chvíli prosvištěly oblohou. V tyto hodiny dosahoval totiž jejich roj svého maxima. Mezi tóny zazníval šepot, jak každý hádal, které roční období a část se asi právě hraje. Větší narušení dechberoucích pětačtyřiceti minut představovala jen přírodní voňavka starší dámy za námi, jejíž odér silně připomínal repelent. Ale i na tom se dalo najít pozitivum, byli jsme chráněni před hmyzím ubodáním zcela zdarma a skvěle to akcentovalo Vivaldiho léto v podobě dotěrných komárů. Příjemnou tečkou na závěr bylo několik přídavků a bouřlivý potlesk tříštící se o vodní hladinu.

Že by se vám nelíbil ani jeden ze zmíněných koncertů, protože nejste příznivci jazzu, vážné hudby nebo Latinské Ameriky? Představte si klidnou noční temnou vodu a oblohu. Která hudba k takovému prostředí pasuje lépe než výše zmíněné? Při heavymetalových riffech by se romantika při měsíčku proměnila v boj o to, aby všechny lodičky a šlapadla neskončily pod hladinou a starší ročníky se srdeční zástavou. Pro někoho vtipná představa, avšak někdy je dobré zpomalit a užít si i takové okamžiky a pocity, které jsem popsala výše. A pokud se vám to i tak nebude líbit, nevadí, festivalů, kde se vyřádíte ve řvoucím tancujícím davu, máme dost.

 

Návrat na hlavní stranu

Mohlo by zaujmout..